S fotografkou Annou Kovačič o tom, jak zachytit nejen tělo, ale i duši, jak se jí pracuje s českými miliardáři a proč sama sebe označuje jako můstkového člověka. 

Energická a charismatická fotografka Anna Kovačič v sobě nezapře divokou slovenskou krev. Za objektivem dokáže pracovat s modelkami, ale i s protřelými byznysovými matadory. Začínala jako módní fotografka, její snímky se objevovaly na stránkách lesklých společenských časopisů jako Elle, Harper’s Bazaar nebo Dolce Vita, dnes už fotí téměř výhradně portréty, které zachycují osobnost a jedinečnost každého člověka. Pro byznysový magazín Forbes portrétovala Daniela Křetínského, Michala Strnada, Marka Dospivu, Pavla Tykače, Patrika Tkáče nebo Simonu Kijonkovou, a to v různých koutech světa.

Svůj cit pro kreativitu, technickou preciznost a vnímavost k detailům dokáže ale stejně využít v komerční a produktové fotografii, díky které pomáhá značkám vyniknout vizuálním obsahem. Za sebou má mezinárodní kampaně pro značky jako Schwarzkopf, Burjuman nebo Mall of the Emirates. Nadále fotí módu, třeba pro návrhářky Kateřinu Geislerovou, Taťánu Kovaříkovou nebo značku Aname, ale jak sama říká, už to pro ni není priorita. Za svoji práci získala v roce 2007 cenu Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku. 

Zdroj: Anna Kovačič

Aničko, kudy vedla cesta holky z Bratislavy k fotografování pro přední české magazíny?

Začínala jsem v hlubokých devadesátkách, s fotoaparátem v ruce funguji už třicet let. Cesta to byla z dnešního pohledu asi jednoduchá, protože v době, kdy jsem začínala já, bylo málo lidí, kteří tvořili něco progresivního, jiného, svěžího, měli jiné techniky, než které byly známé z dob minulých. 

K tomu jsem měla dobrý základ, protože jsem v sedmnácti založila modelingovou agenturu, dnešní Exit Model Management, což je největší modelingová a castingová agentura na Slovensku. Potřebovala jsem fotit naše modelky a když se mi nelíbilo, jak pracují naši fotografové, začala jsem fotit sama. 

Toho si postupem času všimly časopisy na Slovensku, postupně se moje působení přesunulo i do Čech. Svoji první českou Elle jsem fotila, myslím, v roce 1998. Tam to všechno začalo. Měla jsem možnost nastoupit do vlaku, který mi otevřel cestu k širokospektrálnímu světu.

Jak pokračoval příběh dál?

Po maturitě jsem měla nastoupit na veterinu, kam jsem nenastoupila, protože přišla revoluce, otevřely se hranice a já dala přednost zkoumání světa. Děvčata z naší agentury začala cestovat, jedna z dívek, kterou jsem nascoutovala – to byla totiž moje role, scouting, hledání a zároveň stavění nových tváří –  dokonce vyhrála soutěž Supermodel of the World. Odletěli jsme s ní do Miami, pro mě to byla první cesta letadlem. Jako dítě vychované socialismem jsem začala vnímat svět z jiného úhlu. Bylo mi devatenáct.

Zdroj: Forbes / Anna Kovačič

Jak se jako fotografka dokážeš nacítit na osobnost, kterou máš fotografovat, abys dosáhla co nejlepšího výsledku?

Pro mě je právě tohle základ řemesla. Přicházela jsem na to postupně. Jako jedináček jsem často hledala zábavu v pozorování lidí kolem sebe. Vciťovala jsem se do jejich činů, snažila se pochopit, co dělají, proč to dělají, a co se za tím skrývá. Každá vráska, pohyb, každý detail mě fascinoval. Brzy jsem zjistila, že rozvíjím schopnosti, které spojují psychologii a režii. A právě toto je klíčové pro fotografa – být schopný během krátkého okamžiku navázat spojení a nasměrovat „klienta“, focený objekt, tak, jak to fotografie vyžaduje.

Chvíli jsem přemýšlela, že bych psychologii ještě šla studovat, ale životní okolnosti, množství práce, dvě děti, pracovní cesty po světě to nějak znemožnily. Ale není všem dnům konec. Vzdělávám se permanentně, vnímám to jako důležitou součást cesty. Teď si dělám kurz fitness trenérky, nutrice, breath work, uvidíme, kam mě to ještě zavane. 

Zdroj: Forbes / Anna Kovačič

Jak ses dostala k focení pro Forbes?

Historka se traduje tak, že jednoho krásného dne v Karlových Varech potřeboval jistý Petr Šimůnek, tehdejší šéfredaktor, potřeboval nafotit Tamaru Kotvalovou, majitelku hodinářského butiku Carollinum. Nemohl nikoho sehnat a Tamara řekla, že by chtěla fotit se mnou. Domluvilo se to, letěli jsme za Tamarou do Chorvatska, čímž začala naše letitá spolupráce s Petrem, která byla velmi výživná a oboustranně přínosná. Petr před nedávnem v pozici šéfredaktora skončil, pokračujeme se Zdravkem Krstanovem, který přináší nové pohledy a nápady. Uvidíme, kam nás to zavede.

Na jakou spolupráci ráda vzpomínáš?

Stoprocentně je to právě tým Forbesu v čele s Petrem Šimůnkem, který mi podal ruku a vytáhl mě mezi lidi z absolutní české elity. Za to mu budu doživotně vděčná, protože tyhle zkušenosti jsou fakt k nezaplacení. Cítím, že pochopil moji schopnost komunikovat s lidmi a dostat z nich totální strop. Tak, aby na fotkách byla cítit jejich osobnost, nejen fyzické tělo. Z toho mám velkou radost.

Zdroj: Forbes / Anna Kovačič

A jaká z portrétovaných osobností ti zůstala v paměti?

Z té skupiny miliardářů, které jsem fotila pro Forbes, mi nejvíc přirostl k srdci Patrik Tkáč, spolumajitel J&T. Jsme narození ve stejného ročníku, oba pocházíme z Bratislavy, máme společnou linku. Je pro mě naprosto punkový, lidský, prorodinný, přitom obrovský byznysmen. Jeho osobnost je cítit v celé firmě – silná a autentická.

Aruba se Simonou Kijonkovou – to byla fakt filmová scéna. Divoké Monako s Martinem Poshem, Křetínský na pár hodin v Paříži, a takhle to šlo dál – dobrodružství po celém světě. A ta pomyslná tečka – Barcelona s Petrem Šimůnkem a Zdravkem Krstanovem, starým a novým šéfredaktorem Forbes. Ta uctivá lehkost, s jakou si pánové předávali pomyslné žezlo, hodnoty, které vyznávají – slušnost, důvěra, pokora… To se mi nikdy nevymaže z paměti!

Zdroj: Forbes / Anna Kovačič

Jak bys sama charakterizovala svůj módní styl?

Rozhodně jako velmi sportovní, hodně se hýbu, což v mém věku, je mi 51 let, považuji za absolutní nutnost. Zbožňuji minimalismus, třeba značku COS, nebo české návrháře. Jsem velký freestyler, důležitější než móda je pro mě pohodlí. Jsem tepláková královna, permanentně chodím bosá, tedy ne po ulicích. Mám velmi blízko k přírodě, kde čerpám klid, který moje tělo a duše potřebují.  

V současnosti se věnuješ také tématům ženského zdraví, zabýváš se třeba menopauzou. Předpokládám, že tě k tomu přivedly vlastní zkušenosti?

Když jsem se dostala do perimenopauzy, absolutně jsem netušila, že něco takového existuje. Před dvěma lety to bylo naprosté tabu, o kterém se v naší společnosti nemluví, a to ani mezi kamarádkami. Ve světě se aktuálně tohle téma výrazně otvírá, v Česku už to také začíná. Svoji generaci vnímám jako zlomovou, jako první s těmito informacemi vycházíme ven, rozhodně v jiné míře a podobě, než holky před námi. 

Netýká se to jen menopauzy, někdy se cítím jako můstkový člověk, který propojuje staré s novým. Vyrostli jsme na analogu, překlikli jsme do digitálu. Řešíme téma zaměstnanosti lidí po padesátce, ženské zdraví, genderovou nevyrovnanost. Ženské tělo nemá vlastně s mužským moc společného, roli v tom hrají hormony. Kdybych před menopauzou měla informace jako dnes, mohla bych se na ni mnohem lépe připravit. Stárnutí už je v běhu a každý rok i měsíc je cítit. 

Zdroj: Anna Kovačič

Chystáš své poznatky a zkušenosti v této oblasti přetavit do konkrétního projektu? 

Mám pocit, že se ze mě stala advokátka žen ve středním věku. Zajímají mě všechna témata s tím spojená. Proto se silně angažuji v komunitě Inspire & Impact Network jsem členkou v pracovních skupin Midlife a Zdraví a sport. Stala jsem se taky ambasadorkou organizace Aktivní Česko, která brzy bude spouštět kampaň. 

Sama stavím platformu Lunooa. Lunooa stavím jako platformu pro ženy ve středním věku, která jde mnohem dál než jen menopauza. Jde o midlife – období, které zahrnuje nejen fyzické zdraví, ale i duševní pohodu, kariéru, vztahy a celkový životní přístup. Jsem tu, abych ukázala, že s věkem přichází síla, zkušenosti a nové možnosti. 

Díky tomu, že jsem se během své kariéry dostala k tolika inspirativním lidem, dnes dokážu spojovat ty správné linky – nechávám mluvit odborníky, ale i skutečné ženy, které sdílejí své příběhy. Skrze ně se nejvíc učíme. Lunooa není o vytváření virálních trendů, ale o autentickém a hodnotném obsahu, který ženám pomůže najít rovnováhu, zdraví a sílu v každé fázi života. Protože život je krátký na to, abychom s ním mrhali.