Opojné moravské Toskánsko
Herečka Martha Issová o sobě tvrdí, že je kmenový člověk. Dělá ji šťastnou, když má kolem sebe svoji rodinu a blízké přátele. Touhu být spolu v ní dost možná zažehly syrské kořeny ze strany jejího tatínka, kde je rodinná tradice velmi silná. Martha nás zavedla na místa, kde pečuje o ty nejcennější vztahy a láskyplné prostředí. Ať už ve městě nebo na venkově, spolehlivým partnerem jí je nová Alfa Romeo Tonale s hybridním pohonem. Tak hurá na jižní Moravu, která srdečnou, a tak trochu italskou atmosférou dýchá!
Vzpomínáte si, jak italský krasavec Marcello Mastroianni ve filmu Sladký život jezdí ulicemi Říma v půvabné Alfě Romeo a s krásnou Anitou Ekbergovou si užívá bezstarostného nicnedělání? Pro herečku Marthu Issovou je to jeden z nejmilejších filmů italského neorealismu.
Jak kvůli samotné Itálii, kterou má z celého Středozemí nejraději kvůli tamější přátelskosti a pohostinnosti, jež jí připomíná právě i návštěvy Sýrie, tak kvůli značce automobilu. Sama jezdí novou Alfou Romeo Tonale s hybridním pohonem, která je pro ni díky možnosti přepínat na elektřinu úsporným parťákem do města a coby SUV zároveň zdolá i divokou cestu na chalupu, nebo dlouhé vzdálenosti.
„Jsem stále nadšenější alfista, líbí se mi sounáležitost mezi řidiči této značky. Když se na silnici potkáme, mrkneme na sebe. To jsem zažila jen u svého prvního auta Fiatu 500, tam je po podobné,“ popisuje Martha Issová, když společně vyrážíme směr jižní Morava.
Okolí Mikulova plné slunce a bujných vinohradů ji přitahuje. „Vždycky mám pocit, že nejsem v Čechách, ale někde v Toskánsku. Panuje tu úplně jiná atmosféra. Mimochodem, víte, že je tu prý stejné podloží jako v Sýrii a Íránu? Možná mi to částečně supluje ten můj syrský zdroj, který mi moc chybí, naposledy jsem tam byla v roce 2008,“ vzpomíná herečka.
Naším cílem je vinařství Nepraš, které se nachází v Pavlově nedaleko novomlýnské nádrže. Parkujeme u malebného kamenného domu, u kterého nás vítají jeho majitelé Radomír a Lída Neprašovi. „Vždycky tu na mě dýchne jižanský duch, připadám si tu jako u toskánské rodiny,“ říká Martha, kterou sem poprvé vzal zhruba před deseti lety její muž, režisér David Ondříček.
„Bohužel proměnil můj pohled na víno. Do té doby jsem znala hlavně levná vína z divadelních klubů, která nechávají tmavý proužek nad rtem,“ směje se herečka, které manžel vyprávěl o pohodě a skvělém vínu, za kterým k Neprašovým s přáteli jezdili.
„Když jsme sem poprvé přijeli spolu, říkala jsem si, jak je možné, že jsem tu nikdy nebyla. Tohle je místo, kde chci trávit hodně času. Mikulov je krásný, výstavní, ale Pavlov je menší, obyčejný, ryzí, autentický.“
Radomír Nepraš, který stejnojmenné vinařství založil, je pozoruhodnou osobností. Původním povoláním je památkový architekt – restaurátor, který pracoval na rekonstrukcích významných historických budov v Praze, Vídni nebo Mnichově. Zároveň založil projekt Národní vinařské centrum nebo soutěž Salon vín České republiky.
Vlastní vinařství Nepraš vede se svojí ženou Ludmilou Nepraš Veselou, která se stará o obchodní stránku věci, a jako enolog, neboli odborník na víno, tu působí i její syn Ondřej Veselý. „Z celé rodiny je cítit hluboká láska k tomu, co dělají. Radek Nepraš je alchymista, který miluje svoji profesi a dokáže o ní poutavě mluvit celé hodiny,“ směje se Martha, která si u Neprašů vychutnává v létě nejraději bílý ryzlink nebo veltlín, v zimě přesedlá na červené. „Tady jsem poprvé pila české červené víno, které by bylo srovnatelné s italským. Byl to Radkův Gravettien Grande Cuvée z odrůd merlot a cabernet. Naprosto úchvatný,“ říká Martha, která k Neprašům vyráží jednou za pár let. S dětmi si tu přes den užívá procházky po pálavských kopcích, s přáteli večer místní víno.
„Člověk je v každé dekádě jinak zaměřený, u mě se po čtyřicítce objevila silná touha dělat si v životě čas na lidi, které mám ráda, a trávit ho na místech, kde je mi dobře. Pokud budou prostředky a půjde to prakticky provést, chci na jih jezdit častěji. A víte co? Těším se, až svoji Alfu vezmu domů. Do Itálie!“
