S reklamním matadorem Pavlem Fléglem o randíčkách pro sporťáky Speed Dates, lásce k Porsche i životní zkušenosti, kterou mu dala Malajsie.

Za prosklenou stěnou karlínské kanceláře Pavla Flégla se počasí během pár minut naprosto změní. Z letního parna a jasně modrého nebe je najednou černá obloha a hustý déšť. Podobné turbulence zažívá i marketingový svět, z nějž jednačtyřicetiletý Pavel Flégl v poslední době trochu poodstoupil a věnuje se věcem, které, jak sám říká, mají trvalejší hodnotu. V konzultační skupině FLO má na starosti oddělení, které se věnuje budování značek, strategií a navrhování identit. 

Kromě toho pořádá lifestylové akce Speed Dates pro milovníky sportovních aut, především značky Porsche. Květnové vydání eventu Analog Affair v holešovické tržnici přilákalo tisícovku automobilových nadšenců a hlavní hvězdou byl světoznámý belgický fotograf komunity Porsche Bart Kuykens. Ten pořídil i fotografie, které jsou součástí tohoto článku.

Jak se zrodila vaše vášeň pro auta?

Jako malý jsem si víc než s autíčky hrál s legem, ze kterého jsem stavěl prakticky cokoliv. Auta jsem začal vnímat až později skrze zahraniční lifestylové a módní časopisy, kde byla sportovní auta zobrazována jako doplněk nebo objekt touhy. To u mě ostatně přetrvává dodnes. Důležitější než rychlost je pro mě design, ikoničnost a síla příběhu značky.

Vzpomenete si na okamžik, kdy jste po Porsche skutečně zatoužil?

Přesně vím, kdy se to zlomilo a můj platonický sen se změnil v plán. Na dovolené v roce 2005 jsem ve švýcarské Basileji poprvé poprvé viděl naživo tehdy nový model 997. V ten moment, kdy kolem mě projelo, zavibrovalo, jsem si řekl, že tohle auto chci a udělám všechno proto, abych ho měl.

K tomu vedla ještě spousta práce. Pojďme to vzít od začátku.

Po kamenosochařské škole v Hořicích, která mě formovala směrem k umění, jsem dva roky studoval architekturu na ČVUT. Ale bylo to na mě moc technicky založené, víc mě to táhlo ke grafického designu. Už na střední jsem se věnoval graffiti, tedy experimentální formě typografie, ale i tvorbě charakterů a značek. Z ulice jsem svoji vášeň přenesl do bezpečného prostředí počítače a odtud už to byl jen malý krok k tvorbě identit, layoutům printových a digitálních materiálů. Pomalu jsem se tím začal živit. Přešel jsem na Institut vizuálního umění na Vysoké škole kreativní komunikace, kde jsme si se spolužáky vytvořili silné vztahy. S mnoha z nich se v agenturách prolínáme dodnes. 

Hned po škole jste založil digitální agenturu Bistro, která byla úzce napojená na McCann Prague. Také jste sbíral zkušenosti v Malajsii. Jak jste se tam dostal?

V Bistru jsem od začátku působil jako grafický designér a jak agentura rostla, byl jsem stále více tlačen do seniorní a taky manažerské role, postupem tedy do role kreativního ředitele. Popravdě jsem se ale v takhle seniorní roli necítil, pořádně jsem nevěděl, jak na to a na českém trhu jsem kolem sebe neviděl ani žádný vzor. Proto jsem se rozhodl podívat do zahraničí. Rozhodnutí nakonec padlo na Leo Burnett Kuala Lumpur, nejoceňovanější agenturu v rámci regionu Asia Pacific. Mým kreativním ředitelem a mentorem se stal Eric Cruz, celosvětově uznávaná megastar z tohoto oboru. Zásadně mě ovlivnil a ukázal, jak naskočit na hravější mentalitu a nakolik odvážné nápady se dají klientům prezentovat. Byla to životní lekce. Zároveň jsem ale poznal obrovské pracovní nasazení asijských kolegů, přišlo mi, že čas tam nemá žádnou hodnotu, a klienti jsou velmi nároční. Nakonec jsem zůstal dva roky a pak se vrátil zpět do Bistra.

Po návratu do Česka se Bistro spojilo s mediální agenturou Adexpres a následně se skupinou Dentsu. Teď působíte třetím rokem v butikovém studiu FLO, kde má majoritní podíl skupina Rockaway a kde se věnujete budování značek. Proč jste se rozhodl pro tuto změnu?

Po odchodu z Dentsu jsem si uvědomil, že marketingu už se stylem klasických komunikačních agentur nechci věnovat. Na klientech jsme pracovali nárazově kampaň od kampaně, bez dlouhodobého efektu. Já jsem ale chtěl budovat něco, co má trvalejší hodnotu a dopad, než je krátkodobý vzestup prodejů. 

Vrátil jsem se ke stavění značek, navrhování identit, strategiím, tvorbě positioningu, tedy tomu, jaký obraz značky dlouhodobě vytváří u spotřebitelů. O FLO říkáme, že nejsme agentura, ale butikové studio. Je nás méně, aktuálně kolem třiceti, butikovost je pro nás hlavně o prémiových výstupech, jedinečných nápadech, proaktivitě a perfektním klientském servisu. 

A taky už řídíte to Porsche. Kdy se vám sen splnil?

Před sedmi lety, ještě v Dentsu. Svoje vysněné Porsche 997 Carrera 4S jsem si koupil ve Švýcarsku od jednoho chirurga. Ten pocit, když jsem si do něj poprvé sedl a šlápl na plyn, byl nepopsatelný. Stačí zavřít oči a víte v čem sedíte, každá generace Porsche voní jinak. Zní to možná trochu divně, ale starší generace rozeznám i se zavázanýma očima čistě po čichu.

A pak přibylo ještě jedno.

Pokukoval jsem po autu s motorem chlazeným vzduchem, který má nenapodobitelnou chemii. Vysnil jsem si zadokolku 993 2S a hledal jsem ji asi rok. Každý den hledáte daný kus na webech a musíte mít štěstí. Samotná generace 993 je dnes velmi sběratelsky žádaná, a to právě díky tomu, že jde o poslední vzduchem chlazený model. Můj model 993 2S je specifický také v tom, že se vyráběl jen jeden rok, v roce 1997, a pro celý svět jich vzniklo pouze 3014 kusů. Pro mě je to také asi nejvíce sexy 911 vůbec. V jeden moment se prodávají třeba jen čtyři v Evropě, musíte být rychlí. Moje auto se objevilo v nabídce v Belgii, za cenu jemně jetého nového auta. S kamarádem jsme tam volali, že máme zájem, jeli jsme se podívat, a zase to byla láska na první pohled. Původní majitel byl fanoušek, který měl několik Porsche, ale nezvládal s nimi jezdit, navíc se v Belgii platí poměrně velká ekologická daň. Tak ho přivezl do dealerství, které ho dalo k prodeji.

Vy máte čas projíždět obě?

Dva roky jsem měl v garáži obě 911tky, a vždycky až před nimi jsem se rozhodoval, kterou ten den pojedu. Minulý rok jsem 997 prodal. Teď s odstupem času vím, že jsem udělal chybu, stýská se mi po ní. Proto po generaci 997 zase pokukuji. Tentokrát ale po verzi Turbo MK1.

V roce 2022 jste poprvé uspořádal akci Speed Dates nejen pro milovníky Porsche. Jak vznikl tenhle nápad?

Chtěl jsem svoji lásku k Porsche sdílet s podobně zaměřenými lidmi. Jel jsem se podívat na srazy u nás, ale golf nebo odpočívadla u benzínek nejsou pro mě… Třeba v Německu tahle kultura funguje jinak, přece jen je to domácí automobilka, spousta kluků našla Porsche u strejdy v garáži, panuje kolem toho daleko uvolněnější atmosféra. Pro mě značka auta znamená jazyk, je jedno, jestli jste Američan, Němec nebo Bulhar, ale hned víte, že máte stejné hodnoty. Na německých srazech se objevují auta, která známe z muzeí, vzniká kolem toho skvělý content…

A vy jste to chtěl zkusit v Česku.

Setkání jsme začali vymýšlet s kamarádem a kolegou kreativním ředitelem Václavem Krejčím, kartingovým nadšencem a majitelem Porsche 996. Původní ideou Speed Dates byla skutečně rychlo-rande, kdy jsme dopředu oznámili datum a místo setkání a až na místě se účastníci dozvěděli, co je čeká. Mohla to být třeba společná jízda tunelem, závod na motokárách, nebo projížďka za Prahu. První akce, kterou jsme téměř bez jakéhokoliv proma uspořádali, se zúčastnilo asi třicet aut. 

Kdo na vaše akce chodí?

Řady návštěvníků se postupně rozšiřovaly, a to hlavně o lidi z naší bubliny – o designéry, lidi z marketingu, produkcí, influencery, content creatory. Postupně se upravil i samotný formát, který označujeme jako Cars & Arts Festival. Společným jmenovatelem každé akce je fotogenický industriální prostor, výjimečná auta, výstava umění a samozřejmě výjimeční lidé. Ze značek, které k nám jezdí, tvoří zhruba 70 procent Porsche, ale Speed Dates je platforma otevřená všem značkám sportovních a klasických vozů.

Z nezávazných randíček pro pár nadšenců jste tak přešli na placené akce pro veřejnost.

První větší akci Asylum, která byla za vstupné přístupná i veřejnosti, jsme uspořádali loni na jaře v prostorách bývalé papírny ve Vraném nad Vltavou, což je úžasně fotogenický prostor pro všechny petrolheady. Přijelo sto třicet aut. Na podzim jsme udělali druhou akci Riviera v mělnickém přístavu, kde nechyběla koupačka, nafukovací plameňáci, wakesurf, krásná auta a výstava obrazů českého designéra malíře Marka Piana, který na akci také namaloval v rámci livepaintingu vystavené Ferrari Testarossa.

Mají vaše setkání pevně daný program?

Nemají, naše kreativní komunita si ho tvoří sama. Lidé si prohlíží auta, baví se, nebo se jedou v menších skupinkách projet. Vše se děje naprosto organicky a spontánně, my pro to všechno pouze vytváříme příležitost. Letos na jaře jsme uspořádali v holešovické tržnici akci Analog Affair, kde se nám podařilo představit českému publiku světoznámého fotografa komunity Porsche Barta Kuykense z Belgie. Jeho tvorba autenticky zachycuje emoční pouto mezi majitelem a jeho vozem. 

K čemuž se váže hezký příběh…

S Bartem jsem se poprvé setkal zhruba přes čtyřmi lety na výstavě jeho černobílých fotografií, které pořizuje na analogovu Leicu. Měl jsem štěstí a chvíli se s ním bavil o focení. On se mě po chvíli zeptal, která z vystavených fotografií se mi líbí nejvíc. Ukázal jsem na fotografii Porsche 912 z kalifornského Palm Springs, on ji přede mnou sundal ze stěny a daroval mi ji s tím, že mu můžu někdy v budoucnu poslat, kolik uznám sám za vhodné. Peníze jsem poslal a navíc mu slíbil, že jeho práci představím v Čechách. 

V Praze na vaše pozvání letos v květnu nakonec strávil týden. Jak jste si ho užili?

Uspořádali jsme v rámci Speed Dates prodejní výstavu jeho fotografií a také focení pro pár lidí s jejich auty. Přivezl i svoje knihy a menší formáty fotografií, které se v podstatě všechny prodaly. Jsem moc rád, že jeho práce zarezonovala i u našeho publika a že si na naši akci našlo cestu na tisíc návštěvníků. Pro mě osobně je největší odměnou to, že se z člověka, kterého jsem vnímal jako ikonu, stal dobrý kamarád. A o tom přesně tahle komunita je.

Květnové Speed Dates se také poprvé konalo už v oficiální spolupráci s automobilkou Porsche. Jak k ní došlo?

Porsche nás zaregistrovalo skrze Asylum a Rivieru, sami se ozvali a začali jsme se bavit o možné spolupráci. Připravili jsme pro ně kampaň k 60. výročí modelu 911, která propojovala svět automobilů a módy, kdy čtyři čeští návrháři vytvořili modely ve stylu čtyř generací Porsche.

A ke stylovým autům patří stylové řidičské rukavice. Proč máte rád Engelmuller?

Mám model VR68, který ale nosím převážně v zimě na společenské události. Na řízení jsem si teď pořídil nové WVT61. Jako člověk ze světa značek jsem jako první podlehl příběhu Engelmuller, do detailu odlazeným vizuálům a samotné komunikaci. Hned potom mě dostalo stejně precizní zpracování a kvalita samotného produktu. Mám prostě rád, když vše dohromady funguje.