Jízda Fiatem 600 je neskutečně zábavná
Kam ráda vyráží herečka Eliška Křenková? Nasedněte s námi do jejího Fiata a pojeďte s námi!
Září v hlavních filmových rolích i na červeném koberci. Za roli ve filmu režiséra Olma Omerzu Všechno bude získala v roce 2018 Českého lva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli, naposledy ohromila rolí Heleny ve filmu Matěje Chlupáčka Úsvit a příští rok ztělesní svatou Anežku Českou v minisérii Anežka.
V civilu se přední česká herečka Eliška Křenková prohání ve Fiatu 600, která budí pozornost. Často se jí stává, že když se ke svému autu blíží, zrovna si ho prohlíží nějaký zvědavec. A to i přesto, že jako ambasadorka italské automobilky na autě nemá napsané své jméno.
Řídit se učila během studií na DAMU, pak ale několik let za volant nesedla. Znovu se k tomu dostala během pandemie, kdy trávila delší dobu na Kanárských ostrovech a znovu zatoužila být nezávislá. A pak přišla nabídka od Fiatu.
„Nejdřív jsem měla malého Fiata pětistovku, milé auto, které už je na trhu desítky let a stále přitahuje lidi zvláštním kouzlem. Bylo neskutečně zábavné s ním jezdit,“ říká herečka, která před časem přesedlala na větší šestistovku. „Cítím, že to už je skutečně dospělé auto, spolehlivé a pohodlné city car. V něm už bych se nebála třeba vozit děti,“ popisuje brzy pětatřicetiletá Eliška, pro níž oba Fiaty byly první zkušeností s plně elektrickým vozem.
„Vím, že spoustu lidí na to nadává, ale já s tím nemám jediný problém, naopak. Provoz vyjde mnohem levněji, nemusím měnit oleje, jen dobíjím baterii a doplňuji tekutinu do ostřikovačů,“ pochvaluje si herečka.
Zpočátku se bála, aby ji nelimitovalo nabíjení elektrobaterie, ale tyto obavy se ukázaly jako zbytečné. „Když už člověk elektroauto má, stáhne si aplikace, kde jsou vyznačené veřejní nabíječky. Já takhle dobíjím přímo na ulici nedaleko svého domu. Dnes už jsou nabíječky dostupné, nachází se na parkovištích u nákupních center i supermarketů,“ říká herečka s tím, že energii do auta doplňuje i během nákupu nebo návštěvy kina.
A kam svojí šestistovkou vyráží nejraději? Vzala nás na svá oblíbená místa v hlavním městě.
První zastávkou bylo stylové kino Edison Film Hub v samém centru Praze, v Jeruzalémské ulici jen pár kroků od Jindřišské věže, které je zázemím pro kvalitní film a diskuse o něm, ale i místem pro ranní kávu či večerní drink.
„Chodím sem opravdu často. Nedávno jsem tu seděla v kavárně a měla jsem intenzivní pocit, že nejsem v Praze, ale někde na dovolené. A to není špatný pocit!“ směje se mladá žena. Jako nadšené fotografce se jí líbí i estetika prostoru. „Zároveň doporučuji jejich platformu Edisonline, kde mají skvělý výběr filmů.“
Pokračujeme dál. Dalším zastavením je Biskupský dvůr v pražské Petrské čtvrti. Právě tady má ateliér česká návrhářka Hana Zárubová, která Elišku Křenkovou léta obléká na slavnostní události.
„Poprvé jsem její šaty oblékla na premiéru minisérie Pustina v Karlových Varech. V Elle Beauty Lounge jsem si tehdy vybrala ohromně jednoduché černé saténové šaty a byla to právě Hana Zárubová. Když jsem pak sháněla model na jinou událost, ozvala jsem se rovnou jí,“ popisuje Eliška Křenková, která nejprve oblékala šaty z návrhářčiných kolekcí, později začala Zárubová šít modely přímo pro ni. Za zmínku stojí výrazné modré šaty s dlouhou vlečkou a stylovými operními rukavicemi, které herečka oblékla na premiéru filmu Úsvit.
„Za ty roky se z nás staly přítelkyně, Hanka umí přesně vystihnout to, co právě potřebuji. Líbí se mi nejen její pojetí black tie, ale i městská móda, která je velmi elegantní a pohodlná,“ popisuje herečka.
Móda se mimochodem prolíná i do jejího vztahu k Fiatu. „Málokterá automobilka má tak vychytané barvy. Když někam přijedete, neuděláte ostudu. Naopak, zazáříte!“
Naši jízdu centrem Prahy zakončujeme na oprýskaném dvorku s půvabnou pavlačí a sklepem plným vybraných vín v Dlouhé ulici, kde se nachází bar Bokovka. „Miluju atmosféru tohoto místa, připadám si tu jako v Itálii,“ zasní se Eliška Křenková v místech, která mají také počátky ve filmovém světě.
Slavnou vinárnu založila už v roce 2005, tehdy ještě v Pštrossově ulici, skupinka přátel kolem režisérů Davida Ondříčka a Jana Hřebejka, grafika Aleše Najbrta či fotografa Tona Stana. Ti se předtím scházeli na degustace vín v bytech svých kamarádů a toužili po společném místě, kde by se mohli setkávat a slavit nejrůznější příležitosti. Později se k nim připojil Tomáš Karpíšek z Ambiente, Bokovka se v roce 2014 zavřela a o rok později se odstěhovala na novou adresu, právě do pozapomenutého pavlačového dvorku v Dlouhé. Smysl zůstává stejný: pijí se tu velká vína po malých sklenkách. Tak jaké si dáte?
