S Karlem Řepou, manažerem zakázkového krejčovství Galard, o restartu pánské módy, umění dokonalého střihu i hluboké úctě k řemeslu.

S odstupem času a úsměvem na tváři říká, že studium politologie na pražské VŠE bylo součástí jeho mladických ideálů. Po vysoké škole začal Karel Řepa pracovat v cestovní agentuře a následně v marketingu luxusní značky. Oklikou se ale do světa politiků, diplomatů a manažerů zase vrátil. Vždycky toužil podnikat a když se mu naskytla možnost převzít pražskou pobočku původně brněnského krejčovství Galard, neváhal.

„Už dřív jsem si tam nechával šít košile a přišlo mi to ohromně zajímavé,“ říká Karel Řepa, v jehož obchodě ročně vznikne pět stovek obleků a podnik hospodaří s jedenáctimilionovým obratem. 

Původně krejčovství sídlilo na pražské Brumlovce, ale za jeho vedení se přesunulo do půvabné Petrské čtvrti nedaleko Náměstí Republiky, kde funguje už sedm let. Svým klientům doporučuje k modelům i stylové doplňky, včetně českých kožených rukavic Engelmuller, které si klienti mohou přijít vybrat do showroomu v nedaleké Zlatnické ulici.

Jak se daří klasické pánské módě v době, kdy se nosí spíš ležérnější oblečení?

Hodně se to promíchává. Když jsme v Itálii na veletrhu, tak tam 90 procent mužů nosí k obleku tenisky. Mě se to líbí a zároveň to určuje další trend. Všímáme si, že je větší zájem o odlehčená saka nebo bundy, které taky dokážeme ušít. 

Mezi nejčastější zakázky ale, předpokládám, stále patří obleky a košile.

Hlavní roli u nás hraje sezónnost. Na jaře najíždí svatby, před Vánocemi zase chodí muži ohledně společenských obleků, nebo potřebují něco specifického, třeba smoking. 

Celoročně pak přicházejí lidé, co nosí obleky do práce, ať jsou to ředitelé, politici, nejrůznější pozice v rámci středního a vyššího managementu. 

A nejspíš taky lidé s netypickou postavou.

Ano, teď zrovna mám klienta, který měří 215 centimetrů a oblek zkrátka jen tak nesežene. Nebo lidé, co hodně cvičí, mají široká ramena, to konfekce taky neposkytne. Specifické je také to, že každému vyhovuje něco jiného, jeden chce oblek přímo na tělo, jiný naopak vyžaduje rezervu. Je potřeba pokládat dobré otázky, abychom tohle všechno zjistili. Hrozně pomůže, když má zákazník třeba nějaký oblíbený kousek, na kterém vidíme, jak dobře mu sedí.

Kolik návštěv u vás člověk musí absolvovat, než si oblek odnese domů?

Záleží na technologii výroby. U metody bespoke se střih zpracovává ručně, jsou potřeba dvě nebo tři zkoušky. První zkouška je za dva tři týdny, oblek během ní finální oděv vůbec nepřipomíná. Doladí se detaily, pak následuje ruční šití a za týden nebo dva osobní předání. Na oblek se čeká měsíc nebo měsíc a půl, ale zvládneme to i do týdne. Záleží na kapacitě, která je díky ruční výrobě omezená. U metody šití made-to-measure dorazí oblek na zkoušku zhruba za tři čtyři týdny a je téměř hotový, ladí se už jen poslední detaily. 

Střihy ale uchováváte, takže je můžete v budoucnu znovu využít?

Přesně tak, podle základního střihu můžeme později ušít třeba zimní kabát, blejzr, smoking, teď jsou trendy prošívané bundy, bombery, safari jacket, zkrátka více casual věci. Střihy v průběhu let stále ladíme, postava se může měnit. Samozřejmě jakmile klient výrazně zhubne nebo přibere, třeba o patnáct kilo, pak už musíme tvořit střih nový a jdeme od začátku. 

Kolik u vás stojí košile nebo oblek na míru?

Určitě nechceme působit elitářsky nebo posh. Košili umíme ušít za 3,5 nebo 4 tisíce korun, oblek od 25 tisíc, za což se dá pořídit i konfekce. U nás dostanete produkt, který je ušitý přesně pro vás a dokonale sedí. Chceme být krejčovství otevřené všem, fungujeme podobně jako salóny za první republiky. Nejčastěji k nám chodí muži ve věku čtyřicet plus, ale stále častěji se objevují i pětadvacetiletí třicetiletí kluci, z čehož mám velkou radost. Jsou to třeba mladí muži z bank, start-upů, gastra, uměleckých kruhů. 

Vrací se vám zákazníci?

Ano, a ti jsou pro nás zásadní. S věrnými klienty jsme v pravidelném kontaktu. Máme třeba zákazníka, šedesátníka, bývalého učitele, který je skoro až závislý na módě a vymýšlí si neuvěřitelné kreace, které chce zrealizovat. Uvidí látku a řekne: to chci! Hrozně mě baví ta jeho vášeň. Jiný klient zase miluje Skotsko, šili jsme mu spoustu věcí z tvídu. Další zajímavou zakázkou bylo třeba šití oděvů pro dámy na recepci jednoho domu seniorů. Je to rozmanité. 

Najít dnes šikovného krejčího je umění. Kde své zakázky šijete?

Všechny střihy, což je gró celého výsledku, vznikají v našem pražském obchodě. Pak putují do některé z našich externích dílen, buď do Prahy, do Brna, ale i do Portugalska, kde je oděvní průmysl hodně rozvinutý a dokáže vyrobit věci ve vysoké kvalitě. Když jsem se tam byl podívat, překvapilo mě, kolik v továrnách pracovalo mladých lidí, přestože je to pásová výroba. 

To je oproti Česku poněkud rozdílné…

U nás je řemeslo pánský krejčí bohužel v úpadku. Mladé lidi neláká, všichni, s kterými jsme kdy dělali, byli pánové přes šedesát. Je to nesmírně náročný obor, který se dnes už ani neotvírá. Jde spíš o jednotlivce, teď mám třeba třiadvacetiletého kluka, který se učí šít. Uvidíme, třeba bude skvělý a postupně bude tvořit střihy. Sám jsem z generace, kterou tlačili na vysokou školu za každou cenu, a nemyslím si, že je to výhra. Chtěl bych ohromně poděkovat všem, kteří se řemeslu věnují dobře a s láskou. Je to důležitá práce a moc si jí vážím. 

Jak velký je váš tým?

Aktuálně máme paní mistrovou, která se specializuje na měření postav zákazníků, dále dvě seniorní děvčata, která jako konzultantky dělají klientům módní poradenství, zkrátka dokážou vyladit celý outfit. A také máme jednoho juniorního nadšence do šití.

V nabídce máte celou řadu doplňků, včetně českých kožených rukavic Engelmuller.

Dokážeme sestavit kompletní outfit od bot, ponožek, po pásek, kravatu, motýlka, manžetové knoflíčky po neviditelná trička pod košile. Máme svoje vyzkoušené dodavatele, především z Itálie, Anglie nebo Španělska. Na podzim doplňujeme šály, šátky a právě rukavice, u kterých jednoznačně doporučujeme Engelmuller. Výhodou je, že se jejich showroom nachází za rohem ve Zlatnické ulici, takže je možné je tam zajít s klientem vyzkoušet.  

Jak se vám daří v dnešní době, kdy svět zmítá inflace, válka na Ukrajině a lidé šetří…

Krize začala už za covidu, který jsme přežili díky tomu, že jsme přeměnili výrobu a šili roušky. Stále jsme dojížděli za klienty třeba domů, ale náš byznys se pochopitelně velmi utlumil. Naopak teď cítím restart, v naší firmě se vše vrátilo zpět. Loni jsme zažili nejsilnější svatební rok vůbec, svatby se hodně odkládaly a teď přišel jejich čas. Lidé si dopřávají zážitky, užívají si výběry látek, podšívek, knoflíků ze vzorníku a pak čekají, jaký bude výsledek, často si ho neumí dopředu představit. Je to hra a moment překvapení, jak pro zákazníka, tak pro mě. Móda by měla být zábava.